rok 1848

     "Revoluce roku 1848/49 byla vojensky pokořena a habsburská monarchie se nestala konstituční monarchií, české země zůstaly provincií velké centralizované říše," dočteme se v učebnici dějepisu. Přestože nebylo dosaženo všech politických maxim, které si liberální politici vytkli, revoluce z let 1848/1849 po sobě zanechala trvalé dědictví.

     Byla odstraněna robota s poddanstvím. Rolník se stal skutečným vlastníkem půdy, na které pracoval. Radikálně se proměnila sociální struktura společnosti, neboť zmizely stavy a vrchnost, šlechta ztratila své správně politické výsady a na místo vrchnostenského spravování byl zaveden systém státní správy včetně důsledné rovnosti občanů před zákonem. Zrovnoprávnění Židů umožnilo jejich úplnou integraci do společnosti a zároveň urychlilo jejich kulturní a národní asimilaci.

     V hospodářské sféře byly zrušeny cechy, celní hranice a nastolen ekonomický liberalismus se všemi důsledky včetně vzniku nového vztahu mezi tím, kdo práci nabízí a tím, který ji na trhu práce hledá. Jedna sociální otázka byla vyřešena, dělnická sociální otázka se vynořila. Revolucí byla otevřena cesta ke kapitalistické přeměně hospodářství a společnost zbavená stavovství začala vykazovat již značné samosprávné a autoreferenční rysy, které jsou typické pro moderní občanskou společnost.

     Dědictví revoluce mělo tak dvě tváře: jednu liberální (především ve správní, náboženské a ekonomické oblasti) a jednu vyloženě preventivně konzervativní (v oblasti státně politického dohledu nad chováním obyvatelstva). Moderní stát tak na jedné straně uvolňoval a osvobozoval hlavně ekonomický potenciál obyvatelstva, na druhé straně ho preventivně odstrašoval s jasným cílem, totiž zabránit vnitřnímu chaosu a vnější dezintegraci.

     O revoluci v roce 1848 a jejím odkazu hovořil prof. Milan Hlavačka v historickém magazínu Zrcadlo, který měl premiéru 27. 6. 2008.